Jak se pěstuje rooibos?

27.08. 2013 • Rooibos 4133x

Roiboos coby lahodný mok, který původně objevili Křováci, se dodnes pojí s oblastmi, na nichž se postupně začalo s jeho kultivací. I více než dvě stě let od doby, kdy jeho přirozenou sílu poznali osadníci, díky nimž se roiboos vůbec poprvé podíval do Evropy, pochází každoroční sklizeň pořád z jednoho místa, a sice z Cederbergu. A úplně přesně z těch pouhých 25000 hektarů, na kterých se nyní rozprostírají plantáže, jež pokrývají spotřebu tohoto životabudiče a zároveň zdravého nápoje po celém světě. A co víc velká část farem, kde se v dnešní době dohlíží na sběr a také na samotný průběh fermentace roiboosových lístků, dodnes spočívá v rukou těch rodin, které na tomto území s rozsáhlejší kultivací roiboosu jako první začínaly. V tomto nápoji se spojily tyto faktory: ruční sběr, pět generací přímých zkušeností a především ostré jihoafrické slunce, což samo o sobě zaručuje, že se k vám dostane jen ten nejlepší roiboos.

Ten jako takový vznikl coby horký nápoj přichystaný z divoce rostoucího keře, jež pokrývá planiny hornaté provincie Cederberg. Ta se nachází přes 200 kilometrů severním směrem od Kapského města.

Ačkoliv se relativně dlouhou dobu roiboos těžil zrovna z takto planě rostoucích keřů jménem Aspalthus, první výraznější pokusy o automatizaci součástí celkového procesu jsou datovány teprve od dvacátých let dvacátého století. V současnosti se většinou již setkáváte s roiboosem, který se pěstuje na plantážích.

Ten, kdo by spíš očekával, že celý průběh pěstování a sklizně roiboosu připomíná průmyslové farmy, které známe třeba v případě výroby rajčat, bude jistě velmi mile překvapen. Vlastní sbírání totiž dodnes probíhá výhradně za pomocí rukou. Navíc farmáři osobně obrací každou malou kupu všech lístků, které se zrovna fermentují. Pěstování roiboosu zkrátka v jižní Africe pořád znamená srdeční záležitost. Na tu děti místních starých farmářských rodů prostě nedají dopustit.

Samotný keř charakterizuje hlavní stonek, z něhož vyrůstají velice silné větve, které následují menší větvičky. Na jejich konci pokaždé naleznete trs poměrně drobných lístků s jehličkovitým tvarem.

Ty jsou průměrně dlouhé okolo deseti centimetrů. Celý keř potom obyčejně dorůstá do výšky přibližně v rozmezí jednoho až jednoho a půl metru. Co se týče větších plantáží, keře bývají o trochu menší. Nejmenší mají velikost již někde kolem půl metru.

Tu zcela první sklizeň roiboosu u čerstvě zasazeného keře můžeme čekat asi po roce až po roce a půl. Teprve ale až po třech letech od jeho vysazení se dá počítat s tím, že opravdu rozpuknou a nabídnou nám maximální produkci lístků.

Sama sklizeň se poté uskutečňuje v letních měsících, ale nenechte se zmást, v jižní Africe to znamená období mezi lednem a květnem. Jednotlivé větvičky se v tento čas ručně odsekávají, a teprve potom se dostávají na speciální linku. Tam se lístky zpracovávají do formy kousků, které jsou velké tři až pět milimetrů.

Až po tomhle všem přichází na řadu vlastní proces fermentace. Díky tomu můžeme roiboosu poděkovat za onu charakteristickou načervenalou barvu. A jak vypadá taková fermentace? Rozdrcené lístky se postupně namáčí, aby se tímto způsobem nechaly fermentovat  průměrně mezi osmi hodinami až celým jedním dnem.

Po fermentaci dochází k usušení, jež probíhá na speciálních k tomuto účelu otevřených dvorech, kde se sluneční paprsky společně s brzkým obracením postarají o konečnou jemnou chuť roiboosu a jeho šmrnc.

Přibližně od půlky devadesátých let na trhu vyjma tradičního červeného roiboosu zakoupíte i roiboos zelený: u něho se fermentace vůbec nedělá, samotné sušení následuje ihned po sklizni.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Googlu

Další zajímavé články z rubriky 'Rooibos'
Tipy na jiné články